Kapitulní proboštství bylo založeno v roce 1207. V tom samém roce mu udělil král Přemysl Otakar I. právo volit olomouckého biskupa, které se používalo až do roku 1916. V roce 1274 byla biskupem Brunem ze Schauenburku zřízena scholasterie, která mimo jiné vychovávala kněžský dorost, a její studenti zajišťovali zpěv při bohoslužbách.
Během stavovského povstání roku 1619 bylo protestantskými stavy uvězněno 8 kanovníků po 6 měsíců, protože odmítli stavům vydat klíče od katedrály. Po porážce povstání v roce 1623 jim císař Ferdinand II. udělil název „věrná kapitula“. Roku 1631 papež Urban VIII. udělil kapitule titul „nejdůstojnější kapitula“. Kapitula se sama označovala jako „Věrná dómská kapitula knížecího biskupství olomouckého“, a od roku 1777 je kapitulou metropolitní.
Olomoucká kapitula má celkem 5 dignit, děkana, probošta, arcijáhna, scholastika a kustoda. Hlavou kapituly je děkan, jeho zástupcem je probošt.
Kromě kanovníků bylo při olomouckém dómu i kolegium vikářů a navíc ke správě svých záležitostí mívala kapitula celou řadu dalších funkcionářů, úředníků a zaměstnanců. Prvním funkcionářem byl kapitulní notář, jemuž byla svěřena pravomoc soudit všechny kapitulní poddané na základě imunitního privilegia Václava IV. V pozdějším období se notář stal vedoucí silou kapitulní kanceláře a byl hlavním poradcem kapituly ve věcech občansko – právních.
Velký důraz byl kladen na archiv, který byl situován v sakristii dómského kostela a později v jeho věžích. Kapitulní archiv se skládá ze tří částí: Staré manipulace (Furstenberkovy), novější Spisovny a Notariátu.
Již od svého vzniku vlastnila kapitula značný pozemkový majetek. Jeho nejstarší soupis je zahrnut ve výčtu majetku moravské církve v listině biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131. Ve starší době měla kapitula pouze statky tzv. privátní prebendy dignitářů, kanovníků, vikářů, a navíc statky nadační. Časem docházelo k seskupování statků, a jejich význam společně s velikostí odpovídal dignitě, postavení kanovníka, který na nich hospodařil.
Statky komunní vznikaly postupně, a to od konce 16. století. Výnos statků sloužil jednak celkovým potřebám kapituly a jednak byl rozdělován mezi její členy. Komunní statky byly čtyři : Velká Bystřice, Tršice, Haňovice a Petřvald. Kromě lesního a polního hospodářství byly na kapitulních statcích i jiné provozy, jako pivovary a palírny ve Velké Bystřici, Tršicích a Haňovicích, palírna v Doloplazích, cihelna a pila ve Velké Bystřici. Na území statku Velká Bystřice byly lomy na kámen a břidlici. Výměra statků rostla až do roku 1948, kdy bylo kapitule vyvlastněno 351 ha půdy zemědělské a 7 469 ha půdy lesní.
V současnosti se svojí činností a aktivitami snaží Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci navázat na historické tradice, a to zejména v obnově ekonomické samostatnosti s důrazem obhájit historicky vybudovanou pozici a autoritu v rámci olomouckého regionu. Cílem je prezentovat se v duchu, který ctí ekonomické, právní a zejména etické normy.
Činnost Metropolitní kapituly u svatého Václava v Olomouci je rozdělena do čtyř oblastí. Je to využití historických stavebních objektů, hospodaření v kapitulních lesích, využití zemědělské půdy a snaha navázat na své kulturně vzdělávací poslání podporou aktivit kolem neziskových organizací ( Arcidiecezní muzeum, chrámový sbor, charitativní organizace, Konzervatoř Evangelická akademie, …)
